Vánoce jsou ideální záminkou, jak strávit více času s rodinou a sblížit se s ní. Je to také výborná příležitost uspořádat odpoledne nebo večery čtení, abyste se mohli s dětmi zamyslet nad významem tohoto ročního období a předat jim jeho kouzlo…
Je nezbytné vybrat dobré dětské příběhy, které předávají pozitivní hodnoty a odhalují dětem podstatu Vánoc. Příběhy, které je přimějí zamyslet se nad tím, co je v tomto ročním období skutečně důležité, které podnítí jejich fantazii a probudí jejich kreativitu. Přinášíme vám výběr krásných povídek, které si můžete o letošních Vánocích přečíst se svými nejmenšími.
Dětské povídky, se kterými si užijete Vánoce s rodinou
Mariin dárek
Maria byla malá holčička, která žila se svým otcem v chatě daleko od velkého města. Její otec byl dřevorubec a dívka mu často pomáhala, když nebyl ve škole. Přestože věděla, že má otci pomáhat, nelíbilo se jí to.
Chtěla být jako jedna z bohatých dívek, které chodily do její školy. Chtěla nosit ty nejlepší šaty a pokaždé, když se blížily Vánoce, prosila Ježíška o spoustu věcí.
Marie však nikdy žádný vánoční dárek nedostala. Otec jí vysvětlil, že dárky nejsou to nejdůležitější, ale že je to čas, kdy si rodina užívá čas a tráví ho společně. Kromě toho neměl peníze ani na dárky. Maria to chápala, ale v hloubi duše velmi trpěla, protože by se také ráda pochlubila kamarádkám dárky, které dostala k Vánocům.
Když nastal Štědrý den, Maria připravila večeři a právě se chystala jít spát, když uslyšela hluk u vchodových dveří domu. Plná vzrušení vyběhla ven s baterkou a myslela si, že to bude Ježíšek s dárkem pro ni, ale našla jen starou plechovku. Když nahlédla dovnitř, objevila bezmocně plačící kotě. Holčička k němu přistoupila, vzala ho do náruče a odnesla ho k ohni, aby ho zahřála.
Když skončily vánoční prázdniny a přišla řada na návrat do školy, její radost byla tak veliká, že nedokázala zadržet své nadšení. Když si všichni její spolužáci vyprávěli o dárcích, které jim přinesl Ježíšek, bylo jí jich líto. Celý den přemýšlela o tom, co Michon, jak svého nového přítele nazvala, dělá, a konečně pochopila, co měl její otec na mysli, když jí vysvětloval, že Vánoce nejsou jen o dárcích. Tehdy mu bylo jasné, že miluje Michona a svého otce a že život v lese je jedním z největších darů jeho života.
Zázračný pytel
Na Štědrý den se učitel rozhodl zadat svým žákům jiný domácí úkol. Na konci hodiny jim tedy řekl:
– Vánoce jsou zvláštní čas, čas sdílení. Proto vám nebudu dávat domácí úkoly, ale navrhuji, abyste přinesli vánoční náladu co nejvíce dětem.
Teď se skupina dětí rozhodla splnit úkol, který jim zadala paní učitelka. Malí školáci nevěděli, čím potěšit ostatní děti během Vánoc, ale jeden z nich přišel s nápadem koupit dárky pro děti v nedaleké nemocnici. Požádali rodiče o peníze, koupili dárky, zabalili je a dali do velkého pytle.
Na Štědrý den se převlékli za Ježíška a za zpěvu koled šli do nemocnice, kde byly nemocné děti. Velké bylo překvapení skupiny studentů, když po příchodu spatřili místnost plnou malých dětí. Čekali, že najdou tucet dětí, ale ve skutečnosti jich bylo téměř dvakrát tolik. Byli zmatení, protože nekoupili dost dárků pro všechny.
Studenti převlečení za Ježíška se rozhodli rozdat dárky mladším dětem a těm starším vysvětlit, co se stalo. Jejich překvapení však bylo velké, když zjistili, že pokaždé, když se do tašky podívají, objeví se nový dárek. A tak díky kouzlu Vánoc nezůstalo žádné dítě bez hračky.
Santa Clausův kompas
Na severním pólu byl 24. prosinec a skřítci spěchali zabalit poslední dárky. Ježíšek byl připraven vyrazit na saních tažených osmi soby a Rudolfem, sobem s červeným nosem. Zkontroloval, zda je vše připraveno, vzal otěže saní a přikázal sobům:
– Vzlétněte, dnes v noci přineseme dárky a iluze všem dětem na světě!“
Vzlétli uprostřed padajících hvězd a polární záře. Když však Otec Vánoc vytáhl kompas, aby zkontroloval, zda jsou na správné cestě, zjistil, že se rozbil.
– To není možné! – zoufale naříkal. – Jak v té tmě najdu cestu?“
Rodolfo mu přišel na pomoc:
– S mým červeným nosem uvidíme i ve tmě a najdeme cestu.
Vydali se tedy k prvnímu domu, kde na dárek netrpělivě čekalo dítě.
Rolph Rudolf měl potíže najít ve tmě cestu, ale byl tak nadšený, že přivezl dárky, že sáně řídil hladce.
Začali rozdávat dárky. Přišli do velmi malého domku, kde bylo mnoho dětí, vešli komínem, a když se rozhlédli, uviděli studený obývací pokoj s malým nábytkem a v jednom rohu malý vánoční stromeček téměř bez ozdob.
Tatínek Ježíšek zatleskal a řekl:
Udělejte z toho dokonalý obývací pokoj!
A hned se objevil krásný nábytek a velký stromek s ozdobami a světýlky všech barev. Pak nechal dárky na stromečku, tiše vyšel ven a pokračoval v roznášení dárků do všech domů ve městě. Procházel komíny velkými, malými, vysokými i nízkými a přinášel iluze tam, kde je nejméně čekali.
Když skončil s rozdáváním dárků, podíval se Ježíšek na své soby, poděkoval jim a řekl Rudolfovi:
– Veď nás zpátky domů.
Cesta zpátky byla velmi krátká, a když dorazil, našel všechny skřítky u dveří s malým dárkem. Otec Vánoc ji otevřel a rozesmál se.
– Ha, ha, ha! Děkuji za tento krásný kompas, ale já mám ten nejlepší ze všech: Rudolfa!
Sob přišel a pohladil ho po ruce svým velkým červeným nosem. Oba věděli, že od této noci se z nich stanou nerozluční přátelé.
Vánoční stromek
Sofie se toho rána probudila brzy. Byla tak vzrušená, že skoro vůbec nespala. Odpoledne šla s otcem pro vánoční stromek, který postavila v obývacím pokoji a ozdobila ho barevnými světýlky a několika detaily, které sama navrhla. Bylo to poprvé, co jí otec dovolil jít s ním vyzvednout stromek z obchodu, a to znamenalo, že je dospělá. Takže Sofie byla velmi šťastná.
Z domova vyrazili brzy ráno, a jak se blížili ke školce, začala se prohlubovat zima: stovky stromků seřazených v řadách čekaly na rodinu, která je o Vánocích přivítá. Otcova ruka ji chránila před chladem prosincového odpoledne a dávala jí pocit bezpečí, ale nemohla si pomoci, aby se trochu nebála.
Jakmile prošli dveřmi, přišel je přivítat laskavý muž. S lopatou v ruce je požádal, aby ho následovali ke stromům. Zeptal se jich, kterou chtějí, a pak začal malou borovici vykopávat z jejího prostředí. Sofie si nemohla pomoci, ale byla velmi smutná a začala bezútěšně plakat. I když se ji otec snažil uklidnit, nepodařilo se mu to. Její rozčilení bylo takové, že se domů vrátili bez vánočního stromku.
Nic Sofii neuklidnilo. Zbytek dopoledne a celé odpoledne proplakala ve svém pokoji. Když se uklidnila, šla za otcem a zeptala se ho, proč to stromům udělali. Její otec se jí snažil vysvětlit, že je to tradice a že byli vysazeni za tímto účelem, že je to jejich poslání na zemi. Když to Sofie uslyšela, její smutek se změnil v hněv a řekla:
– Jejich poslání? A kdy se ty stromy rozhodly, že to bude jejich poslání?
Nic z toho, co jí otec řekl, ji nepřesvědčilo. Zklamání, které dívku přemohlo, ji vedlo k tomu, že se zamykala ve svém pokoji a ven vycházela jen na jídlo.
Jedno odpoledne, když už její otec nevěděl, co má dělat, mu Sofie zavolala a požádala ho, aby přišel do jejího pokoje. Když vešel dovnitř, zjistil, že holčička navrhla krásný vánoční stromek a vyrobila ho z předmětů, které měla ve svém pokoji.
Tati, vidíš, jak můžeme mít krásný vánoční stromek, aniž bychom ublížili těm ubohým borovicím?“
Tatínek ji něžně objal a pochopil, jak se mýlil. Poučil se z lekce, kterou mu dala dcera, a od toho roku otec s dcerou každé Vánoce pořádali řemeslnou dílnu, aby si všechny děti v okolí mohly navrhnout vlastní vánoční stromek a borovice mohly dál růst.
Třpytivé vánoční lustry
Domov opět zaplavila vánoční nálada, atmosféru prostupovala vůně sladkého pečiva a nugátu a všude jiskřily barvy. Matka se letos postarala o to, aby se dům na oslavu blýskal. Pečlivě vyčistila každé zákoutí domu, aby po ní nezůstal ani prach, ani špína.
Ve své dychtivosti po úklidu však rozbila několik drobných pavučin, které byly součástí obývacího pokoje po celá léta a poskytly útočiště několika malým pavoučkům, kteří si svátky obzvlášť užívali. Malým pavoučkům, kteří byli zbaveni svého domova, nezbývalo nic jiného než opuštěně utéct do temného kouta na půdě.
Když se blížily Vánoce, sváteční nálada v domě ještě zesílila a jednoho večera se celá rodina pustila do zdobení obrovského stromku. Maminka, tatínek a dvě děti rozvěsili vánoční výzdobu a pak šli spát.
Pavoučci mezitím smutně plakali, protože zmeškali štědrovečerní ráno, kdy si děti měly rozbalit dárky. Když už se zdálo, že se vzdali veškeré naděje, napadlo jednoho ze starších a moudřejších pavouků, že by se možná mohli podívat na scénu, kdyby se ukryli v malé díře v chodbě, o které věděla jen ona.
Všichni souhlasili a potichu vyšli ze svého úkrytu, aby se dostali do malé štěrbiny v chodbě. Než tam dorazili, vyděsila je hlasitá rána a běželi k vánočnímu stromku, kde hledali úkryt před objevením.
Byl to Ježíšek, který se snažil dostat dovnitř komínem. Když se blížil ke stromečku, aby tam nechal dárky, připadalo mu zábavné vidět ty malé pavoučky rozeseté na každé větvi, za těmi nejhezčími ozdobami. Rozhodl se tedy použít svá kouzla a proměnit pavouky v dlouhé svítící řetězy, které dnes známe jako girlandy.
Nejlepší dárek
Byl jednou jeden chlapec, který miloval Vánoce, protože mu Ježíšek každý rok nosil krásné dárky. Měl však kamaráda, který se o Vánocích nikdy neusmíval a byl vždy tichý a zamyšlený. Bez váhání k němu jednou o Vánocích přistoupil a zeptal se ho, jaké hračky mu Ježíšek přinesl, protože si myslel, že ho tím rozveselí, ale když viděl smutek v jeho tváři, hned znal odpověď.
Jak je to možné, divil se chlapec, který nechápal, proč Ježíšek na jeho kamaráda zapomněl. A tak se příští rok vydal čekat na Santu a zeptat se ho, jestli nemá dost dárků pro všechny děti.
S odbíjením dvanácté hodiny chlapec ucítil, jak na střechu jeho pokoje kopou sobí kopyta. Dal se do běhu a dorazil právě včas, aby našel Santu, jak se vynořuje z popela a polen.
Chlapec, který byl odhodlán postavit se Santovi, se ho zeptal.
– Santo, nemáš v pytli dost dárků pro všechny děti? Můj kamarád loni nedostal žádné dárky, tak mu letos dávám své hračky.
Starší muž se na chlapce zděšeně podíval a řekl.
– Miláčku, jsi moc hodný a milý chlapec, proto každý Štědrý den patří tento komín k prvním, které jsi navštívil. Pravdou je, že můj pytel je kouzelný, mám v něm miliony hraček pro všechny děti na světě. Ale i když navštěvuji každé dítě, nemohu jim vždy nechat hračky. V některých domovech nacházím utrpení a smutek, takže mé hračky nestačí na to, aby to změnily.
Když Santa viděl, že dítě stále čeká na zbytek vysvětlení, pokračoval.
– Těm dětem, které nejsou šťastné, dávám ten nejlepší dárek, který mohu dát. Ve svém pytli nesl také lásku a naději, a tak se u jejich lůžka modlil, aby se jim příští rok dostalo radosti z vánočního ducha.
Chlapec pak pochopil, že Ježíšek rozdává různé druhy dárků, a rozhodl se, že i on může pomoci svému kamarádovi.
– Tak já také pomůžu svému kamarádovi tím, že se s ním podělím o svou radost a přátelství.
Na to mu Ježíšek odpověděl něžným úsměvem a zmizel.
Tajný Santa
Luigi byl chlapec, který miloval Vánoce, stejně jako všichni jeho kamarádi, miloval jídlo, výzdobu, sníh, ale ze všeho nejraději dostával dárky.
Každý rok pořádal se svými kamarády hru „Tajný Santa“, která spočívala v tom, že po dobu 10 dnů dával malé dárky tomu, kdo byl vylosován. Poslední den se všichni shromáždili, vzali si s sebou dárek větší hodnoty a snažili se uhodnout, kdo je jejich Tajný Ježíšek.
Tento rok měl Luigi v plánu udělat to, co dělal každý rok: Dát 4 vánoční přáníčka koupená v supermarketu, 5 lízátek s cukrovinkami a jako poslední dárek kus oblečení. Rychle a jednoduše. A to všechno proto, že si nerad lámal hlavu nad tím, jaké dárky by se mohly líbit tomu druhému, zajímalo ho jen to, co dostane on.
V den losování byl nadšený, ale ne proto, že by věděl, kdo dostane jeho dárky, ale proto, že jeden z přítomných mu měl dát 10 dárků a on byl nadšený, když přemýšlel, jaké by to mohly být. Když tedy jako každý rok vložil ruku do tomboly a zjistil, že má být tajným Santou Jimmyho, jeho spolužáka, moc nad tím nepřemýšlel.
Druhý den se probudil a těšil se, co najde ve své skříňce. V hlavě se mu honily myšlenky na minibiky, krabici plnou sladkostí, peníze, nejnovější hračku, ale jak byl zklamaný, když ve skříňce uviděl kartičku, na které stálo jen „Veselé Vánoce“. Další dny se nijak nelišily, byl zklamaný, protože vlastně všechno, co dostal, bylo velmi podobné tomu, co dal Jimmymu do skříňky.
Když nastal den posledního dárku, všichni se sešli ve třídě, všichni se tvářili šťastně kvůli předchozím dárkům, až na dva lidi: Luigiho a Jimmyho. Jako první hádal Jimmy, který řekl:
– Můj tajný Santa je Luigi – řekl to bez motivace a smutně, protože dárky, které dostal, byly velmi povrchní.
– Ano, jsem to já, dobře, že jsi hádal – řekl Luigi – No, teď jsem na řadě já a opravdu netuším, kdo je můj tajný Santa, protože byl ze všech ročníků nejhorší. Dárky se mi vůbec nelíbily, byly obyčejné a nudné.
Lisa, která byla chytrá holka, mu řekla:
– Letos jsem byla tvůj tajný Ježíšek, Luigi, a ty dárky jsem pro tebe vybrala proto, že loni jsem od tebe dostala to samé a moc mě to mrzelo a zklamalo- Lisa vytáhla z batohu velký dárek a dala mu ho- Chtěla jsem, aby ses naučil, že musíš myslet na ostatní a ne jen na to, co dostaneš.
Luigi byl velmi nadšený, protože když dárek rozbalil, ukázalo se, že je to hračka, kterou si všichni ve třídě přáli, ale když viděl Jimmyho zklamaný obličej, šel k němu a řekl:
– Myslím, že si to zasloužíš víc než já, protože jsem se nikdy nepozastavil nad tím, co bys chtěl dostat
Jimmyho tvář se okamžitě rozzářila a Luigi měl pocit, který nikdy předtím necítil: pocit, že udělal radost někomu jinému. Tehdy zjistil, že je mnohem lepší něco rozdávat než dostávat.
