Veterán obou světových válek, který v roce 1945 přijal kapitulaci Němců a v roce 1953 předsedal podpisu příměří v korejské válce. V následujícím roce se ujal prezidentství Citadely v Jižní Karolíně.
V roce 1957 vyznamenala Americká legie Clarka medailí Za zásluhy. Při přebírání ocenění Clark vyzval Legii, aby pokračovala v boji proti komunismu. „Nyní musíme vzdorovat této zlé síle, která se snaží ovládnout nás i duše a srdce naší mládeže, a musíme pro to něco udělat. Oni jsou naším nejcennějším majetkem a oni jsou vůdci zítřka,“ řekl delegátům.
S 36letou vojenskou kariérou ve svém životopise Clark s výcvikem mladých vlastenců neskončil. Před odchodem ze služby v roce 1953 přijal funkci prezidenta Citadely a vedl tuto vojenskou vysokou školu až do svého odchodu do důchodu v roce 1965. Podporoval také programy Amerického červeného kříže, Armády spásy, amerických skautů, Americké kardiologické asociace a dalších skupin.
Klarkova raná kariéra zahrnovala službu během první světové války, kdy byl zraněn ve Francii. Mezi válkami absolvoval další vojenský výcvik a zároveň postupoval v hodnostech. Ve čtyřicátých letech strávil nějaký čas jako instruktor Army War College.
Clark velel během druhé světové války několika jednotkám a přijímal úkoly po celé Evropě. V roce 1945 byl jmenován vrchním velitelem amerických okupačních sil v Rakousku a vysokým komisařem USA pro Rakousko. Archivy Citadely uvádějí, že prokázal „vynikající službu, když pomáhal nasytit lidi, obnovit a udržet pořádek v Rakousku, odstranit nacistické živly z veřejných úřadů a připravit zemi na nezávislou, demokratickou samosprávu.“
Během služby na Citadele byl Clark jmenován předsedou pracovní skupiny pro vyšetřování Ústřední zpravodajské služby a dalších amerických zpravodajských organizací. Zemřel v roce 1984 ve věku 87 let a je pohřben v areálu Citadely.
Další informace o Clarkovi naleznete zde (http://www.citadel.edu/museum/#reading).