Rok 2019 byl pro mě obrovský.
Znovu jsem objevil přírodu, znovu se věnoval psaní, hojně experimentoval, odboural spoustu věcí, které mě léta tížily, a výrazně zlepšil své celkové investování. A co je nejdůležitější, prohloubil jsem své vztahy s rodinou, přítelkyní, její rodinou a nejbližšími přáteli více než v kterémkoli předchozím roce. Rok 2019 byl rokem překvapivého obchodního růstu. Ale ještě překvapivější bylo, že to byl rok rozvoje většího pocitu vnitřního klidu, a to se v mém životě málokdy spojí dohromady.
Mnoho z toho by se nestalo, kdybych nečetl ty správné věci.
V informační hře se nezávodí s rychlými, ale se selektivními.
V tomto příspěvku se podělím o nejpůsobivější články a knihy, které jsem četl v posledních 12 měsících.
Nejprve několik poznámek o tom, jak čtu, co sleduji a jak si prohlížím zajímavosti:
- Všechny články ukládám do Evernote pomocí webového vystřihovače (často jako „zjednodušený článek“, který odstraňuje obrázky, reklamy atd.), pak články čtu a přidávám *** a tučné písmo k větám, citátům nebo pasážím, které považuji za nejpronikavější. Později tak mohu pomocí příkazu Command-F rychle najít *** v jakémkoli dokumentu a během několika minut si prohlédnout své nejdůležitější momenty.
- Pokud je to možné, čtu téměř všechny knihy ve formátu Kindle. To mi umožňuje zvýraznit knihu, po jejímž přečtení mohu přejít do svého Amazon Notebook na notebooku (zde je ukázka mého screenshotu) a opět stáhnout všechny své highlighty do Evernote v příslušném notebooku (Investování, Domov a design atd.). Dále, a to by vám mělo znít povědomě, přidám *** do svých oblíbených položek při druhém průchodu. Upozorňuji, že někteří vydavatelé mají přísné limity pro export (mimochodem, vydavatelé, to mi ztěžuje propagaci vašich knih), takže byste si měli nejprve na zkoušku zvýraznit 1-2 kapitoly a pak se podívat, jestli se vám v zápisníku Amazonu nezkracují vaše highlighty.
- Další skvělou možností, jak se vrátit ke svým highlightům, je Readwise, který používám stále častěji. Tento nástroj mi představil můj blízký přítel Mike, který ho popsal takto: „V podstatě se integrujete s Amazonem , a ten vám každý den pošle přehled 5 až 15 vašich dřívějších zajímavostí z náhodně vybraných knih. Integruje se také s aplikacemi Instapaper a Highly, takže můžete přebírat texty z webu. Pěkné a jednoduché.“ Jak žádá domovská stránka: „
- U knih, které musím přečíst v brožované nebo pevné vazbě, si tímto způsobem vytvářím ručně psaný rejstřík v přední části knihy. Poprvé jsem tento postup podrobně popsal v roce 2007 a věci se změnily jen málo. Jediné doplňky: Nyní ukládám fotografie indexu do Evernote a někdy požádám asistenta, aby celou knihu naskenoval, abych si uchoval zajímavosti. Jo, taky jsem měl v roce 2007 víc vlasů a člověk by doufal, že jsem za těch 13 let trochu dospěl.
Dále tu máme dva šťavnaté seznamy:
- Popisy „Co čtu“ z většiny týdnů roku 2019
- Seznam téměř všech knih, které jsem v roce 2019 koupil na Amazonu.
Všechny popisy „Co čtu“ jsou převzaty z bezplatného newsletteru, který rozesílám každý pátek, „5-Bullet Friday“. Je to krátký e-mail s odrážkami, které popisují pět nejúžasnějších věcí, které jsem každý týden našel nebo prozkoumal. „5-Bullet Friday“ často obsahuje knihy, gadgety, experimentální doplňky stravy, triky od odborníků a podivné věci z celého světa. I v roce 2020 je budu rozesílat vždy v pátek. Chcete-li se přihlásit k odběru a připojit se k více než 1,5 milionu dalších lidí, klikněte zde. Z odběru se můžete kdykoli snadno odhlásit.
Za příspěvky „Co čtu“ jsem zkopíroval a vložil téměř všechny knihy, které jsem si v roce 2019 koupil na Amazonu. Mnohé z nich se v „Pátku s pěti kuličkami“ neobjevily, přestože měly velký dopad. Stejně jako v Evernote jsem u těch knih, které pro mě byly obzvlášť užitečné nebo zajímavé, přidal ***.
Doufám, že vám tento přehled bude užitečný. Užijte si to!
OBLÍBENÉ ČLÁNKY A KNIHY Z „PĚTIBULKOVÉHO PÁTKU“ V ROCE 2019
Co právě čtu (18. ledna 2019) –
Města vzpoury: 50 nejpřívětivějších míst v Americe pro začínající podnikatele (@Inc). Tento seznam na základě sedmi klíčových ukazatelů, jako je míra podnikání a celková tvorba pracovních míst, poskytuje ucelený přehled nejrychleji rostoucích měst přátelských ke startupům v USA. na prvních třech místech jsou Austin (#1), Salt Lake City (#2) a Raleigh (#3). Je zde mnoho dalších měst, která byste možná nečekali, a poměrně hodně z nich by mělo být v příštích letech fantastickými místy pro investice.
Kniha, kterou jsem právě dočetl a brzy si ji znovu přečtu (1. února 2019) –
Vědomost: Nebezpečí a příležitosti reality. Tato krátká kniha mě naprosto uchvátila. Poprvé mi ji doporučil Peter Mallouk, který říkal, že mu dala klid na celé týdny. S malým očekáváním jsem si vzal verzi pro Kindle, zhltl ji za tři dny a od té doby jsem si koupil 20 výtisků brožované verze, abych ji mohl rozdat přátelům . Našla si mě v pravý čas a nebude rezonovat s každým, ale stejně tak zapůsobila na několik mých nejlepších kamarádů.
Co čtu (8. února 2019) –
Germy ve vašich střevech mluví s vaším mozkem. Vědci chtějí vědět, co říkají (via @nytimes). Ačkoli je věda o mikrobiomu stále v rané fázi, je fascinující představit si důsledky pro Alzheimerovu chorobu, autismus a další onemocnění. Klobouk dolů před čtenářem Samem McRobertsem (@Sams_Antics) za doporučení. Stojí to za přečtení.
Co čtu (15. února 2019) –
Úryvky z knihy Kde hory řvou: (@accidentaltheo): Osobní reportáž ze Sinajské a Negevské pouště od Lesley Hazletonové. Konkrétní část, kterou (znovu)čtu, najdete zde: strana 1 a strana 2. Úryvky mi před nedávnem poskytl průvodce při treku po Negevu.
Co čtu (1. března 2019) –
Jak být úspěšný od Sama Altmana (@sama), prezidenta Y Combinatoru a spolupředsedy OpenAI. Zde je jeden z mnoha odstavců, které jsem si zvýraznil v Evernote: „Většina vysoce úspěšných lidí měla alespoň jednou skutečně pravdu ohledně budoucnosti v době, kdy si lidé mysleli, že se mýlí. Kdyby tomu tak nebylo, čelili by mnohem větší konkurenci.“
Co čtu (8. března 2019) –
Reflecting on My Failure to Build a Billion-Dollar Company od Sahila Lavingia (@shl). Jedná se o příběh úžasného filozofického restartu. O jeho přečtení by měl uvažovat téměř každý. Děkuji čtenáři @lucasgabd z Rio de Janeira za sdílení prostřednictvím Twitteru. Další skvělá ponaučení z „neúspěchů“ najdete v článku „Co jsem se naučil, když jsem prohrál milion dolarů“.
Co čtu (15. března 2019) –
Hledání produktivního života: Několik podrobností o mé osobní infrastruktuře od Stephena Wolframa. (Klobouk dolů před neuvěřitelným Kevinem Kellym za doporučení.)
Co právě čtu (22. března 2019) –
Ten Lessons I Learned While Teaching Myself to Code od Cliva Thompsona, vynikajícího autora a dlouholetého novináře. Obzvlášť se mi líbila jeho část o automatizaci. Tady je upoutávka: „Neučte se kódovat, učte se automatizovat,“ píše kodér Erik Dietrich. To je naprosto přesné. Téměř každá práce bílých límečků na planetě zahrnuje tuny práce, kterou lze dělat efektivněji, pokud umíte trochu kódovat.“
Co čtu (krátce) (5. dubna 2019) –
Z bubliny do bubliny od Sahila Lavingia. Skvělý článek o stěhování z technologického a hyperliberálního San Francisca do konzervativního Prova v Utahu a o zkušenostech, které na této cestě získal. Sahilův velmi lidský pohled odráží mnoho důvodů, proč jsem se přestěhoval z SF do Texasu.
Co čtu a poslouchám (12. dubna 2019) –
The Moth Presents All These Wonders: Pravdivé příběhy o tom, jak čelit neznámému. Tady je popis: „Oslava 20. výročí vypravěčského fenoménu The Moth, 45 nezapomenutelných skutečných příběhů o riziku, odvaze a čelení neznámému, vybraných z toho nejlepšího, co kdy bylo na jejich jevištích vyprávěno.“ Zatím jsem přečetl jen asi 50 stránek, ale jednou z mých nejoblíbenějších je zatím Neobvyklá normálnost (v případě problémů s načítáním je možnost YouTube zde) od Ishmaela Beaha (@ishmaelbeah). Přečíst si ráno u čaje nebo kávy jednu krátkou (2-5stránkovou) povídku je příjemný start do nového dne.
Co čtu (17. května 2019) –
Umění filmu Spirited Away od Hayao Miyazakiho. Spirited Away – jak jsem zmínil v rozhovoru s Adamem Savagem – je můj nejoblíbenější film všech dob. Tato kniha je úchvatná a ukazuje hloubku tvorby světa, která dělá z Miyazakiho legendu.
Co čtu (24. května 2019) –
Umění memoárů od Mary Karr. Mary Karr (@marykarrlit) mě už dlouho fascinuje a po doporučení Michaela Pollana jsem si konečně vzala do ruky její knihu o umění psát memoáry. Vztahuje se na velkou část života a v mnoha ohledech bych ji považovala za filozofickou příručku, plnou smrtelně vážných (např. jak komunikovat o zneužívání v minulosti) i vtipných (např. metafory o sendviči s kočičím hovnem). Vřele doporučuji, pokud pracujete s psaným slovem v jakékoli funkci.
Co čtu (velmi krátce) (14. června 2019) –
Proč jsem špatný dopisovatel od Neala Stephensona (@nealstephenson), jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů sci-fi. Tento krátký blogový příspěvek zaměřený proti komunikaci obsahuje takovéto perly: „Kvalita mých e-mailů a veřejných vystoupení se podle mého názoru ani zdaleka neblíží kvalitě mých románů. Pro mě se tedy jedná o následující volbu: mohu distribuovat materiál špatné až průměrné kvality malému počtu lidí, nebo mohu distribuovat materiál vyšší kvality více lidem. Ale nemohu dělat obojí; první možnost stírá tu druhou.“
Co čtu a znovu čtu (28. června 2019) –
Medicína vědomí: Domorodá moudrost, entheogeny a rozšířené stavy vědomí pro léčení a růst od Françoise Bourzatové. Tato kniha je úplně nová, ale už ji čtu podruhé. Na její vydání jsem čekala rok! Françoise je jednou z předních světových odbornic na navigaci v oblasti „rozšířených stavů vědomí“ a má ~30 let zkušeností s kombinací domorodého výcviku s moderními nástroji. Jak nedávno napsal Michael Pollan na Twitteru: „Françoise Bourzatová napsala autoritativní knihu o řízené psychedelické terapii s důležitými poučeními pro každého, kdo uvažuje o tom, že by buď vedl, nebo byl veden.“ Předmluvu napsal Ralph Metzner a mezi schvalovateli na zadní straně obálky jsou průkopníci jako Gabor Maté, Ann Shulginová, James Fadiman a Charles S. Grob, profesor psychiatrie na lékařské fakultě UCLA.
Tady je částečný popis z Amazonu: „Françoise Bourzatová – poradkyně a zkušená průvodkyně se sankcionovaným výcvikem v mazateckých a dalších domorodých tradicích – a léčitelka Kristina Hunterová představují holistický model zaměřený na trojí proces přípravy, cesty a integrace. Bourzatová čerpá z více než třicetiletých zkušeností a ve svém obratném a procítěném přístupu představuje terapeutické využití rozšířených stavů, aniž by je vytrhávala z jejich tradičních souvislostí. Medicína vědomí přináší ucelenou mapu pro orientaci v neobyčejných stavech vědomí a nabízí neocenitelný příspěvek do oblasti léčení a transformace.“ Vřele doporučujeme všem zájemcům o tuto práci.
Co čtu (5. 7. 2019) –
Nahlédněte do plánu společnosti Apple chránit 27 000 akrů lesa v Kolumbii (Fast Company).
Co čtu (12. července 2019) –
Výběr citátů z děl a slov Elizabeth Gilbertové (@GilbertLiz).
Co právě čtu (19. července 2019) –
Hra jazyků: (Forbes)
Co čtu (26. července 2019) –
Francouzský lupič, který provedl největší loupež umění své generace (New Yorker). Po mé předchozí zmínce o dokumentu Sour Grapes (Kyselé hrozny) v 5BF mi bratr, který četl i Miliardářův ocet, řekl: „Jé, jestli se ti to líbilo, tak já mám něco, co se ti bude opravdu líbit.“ A tak jsem si vzpomněl, že se mi to líbilo. Poslal mi tento článek z New Yorkeru.
Co čtu (2. srpna 2019) –
Sledování Amazonky: Brazílie má moc zachránit největší prales na Zemi – nebo ho zničit (Economist). Tohle vyšlo teprve včera, 1. srpna, a je to výborné. Podělím se o další článek, který čtu na stejné téma v NYT, protože NYT nevyžaduje automatické přihlášení k účtu, abyste si mohli přečíst celý článek.
Pod vedením brazilského krajně pravicového vůdce se ochrana Amazonie snižuje a lesy padají (New York Times). Toto je velmi důležité. To, jak se vyřeší, nebo nevyřeší, téměř jistě ovlivní celou planetu. Níže uvádíme tři úryvky pro dokreslení situace:
Německý ministr pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Gerd Müller během nedávné návštěvy označil ochranu Amazonie za globální nutnost, zejména vzhledem k zásadní roli deštného pralesa při pohlcování a ukládání oxidu uhličitého, což je nezbytné pro snahu o zpomalení globálního oteplování. A když se stromy kácejí, pálí nebo buldozerují, oxid uhličitý se vrací přímo do atmosféry.
„Čelíme riziku, že odlesňování Amazonie uteče,“ napsalo v květnu ve společném dopise osm bývalých brazilských ministrů životního prostředí, podle nichž musí Brazílie svá opatření na ochranu životního prostředí posílit, nikoli oslabit.
„Bez tropických deštných pralesů nelze vyřešit problém klimatu“, řekl pan Müller během akce v São Paulu.
Jaké kroky či protiopatření by podle vás mohly pomoci zmírnit toto odlesňování, ať už ze strany jednotlivců (brazilských, amerických či jiných) nebo americké administrativy? Dejte mi prosím vědět na Twitteru s použitím #planetarythreat, což mi umožní najít vaše odpovědi.
Co čtu (30. srpna 2019) –
Slavná, téměř odpojená nuda mé procházky po Japonsku od Craiga Moda (@craigmod), z WIRED. Před několika týdny jsem si ji vytiskl a položil na kuchyňský stůl, abych si ji přečetl. Pokaždé, když jsem kolem ní procházel, měl jsem zřetelný pocit: „Tohle mi připadá důležité si přečíst.“ A taky že bylo. Tento článek je krásným a vysoce taktickým popisem dlouhých procházek, používání technologií podle svých podmínek a hledání klidu. Zde jsou dva odstavce z mnoha, které se mi líbily:
Konfiguroval jsem servery, psal kód, vytvářel webové stránky, pomáhal navrhovat produkty, které používají miliony lidí. Jsem pevně v táboře, který věří, že technologie obecně ohýbají svět pozitivním směrem. Přesto pro mě Twitter podněcuje neurózu, Facebook smutek, Google News pocit předtuchy. Instagram ve mně vyvolává touhu. Všechny mě nutí udělat to – ať už je to cokoli – pro lajky, komentáře. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že jsem tou nejhorší verzí sebe sama, performativní na velmi krátké, velmi depresivní časové ose. Časové ose vteřin.
V kontextu takové procházky je „nuda“ cílem, antipodem bezmyšlenkovité konektivity, neustálé stimulace, hněvu a nespokojenosti. Slovo „nuda“ dávám do uvozovek, protože nuda, o které mluvím, podporuje zvýšený pocit přítomnosti. Být „znuděný“ znamená být svobodný od rozptýlení.
Co mě nejvíc těší (a co jsem si přečetl v New York Times) (6. září 2019) –
Johns Hopkins Medicine zahajuje provoz největšího a prvního centra pro psychedelický výzkum na světě a v USA. Je to něco, na čem pracuji už ~1,5 roku a na čem pilní vědci pracují už více než 20 let. Nemohl bych být šťastnější a nestalo by se tak bez štědré podpory Stevena a Alexandry Cohenových (@cohengive), Matta Mullenwega (@photomatt), Blakea Mycoskieho (@blakemycoskie) a Craiga Nerenberga. Velký dík patří také Benedictu Careymu z NYT (@bencareynyt) za to, že tuto problematiku zkoumal a informoval o ní z mnoha úhlů pohledu, jak to dělal po mnoho let.
V roce 2015 jsem přesunul většinu svého zájmu ze startupů do této oblasti a je pro mě nesmírně důležité, aby toto přelomové oznámení pomohlo katalyzovat další studie, ambicióznější centra, více vědců vstupujících do oboru a více filantropů a zdrojů financování zajímajících se o psychedelickou vědu. Podpora této práce v roce 2019 i v dalších letech přináší mnohem větší prospěch z hlediska reputace než riziko.
Kniha, která mě baví (6. září 2019) –
Payoff: Skrytá logika, která utváří naše motivace od Dana Arielyho (@danariely). Zatím mi tato kniha připadá velmi přesvědčivá a použitelná. Příběhy z reálného světa jsou srdceryvné a nutí čtenáře otáčet stránky. Čte se krátce a její dočtení může zabrat 2-4 hodiny.
Co čtu (27. září 2019) –
Výdech: Výdech: Povídky Teda Chianga. Už dříve jsem doporučovala Tedovu neuvěřitelnou sbírku povídek s názvem Příběhy tvého života a jiné. Navzdory tomu, že Ted začínal jako spisovatel science-fiction na částečný úvazek s prací technického spisovatele na plný úvazek, je ve světě sci-fi ekvivalentem Martina Scorseseho nebo Wayna Gretzkyho – získal mimo jiné čtyři ceny Hugo, čtyři ceny Nebula a čtyři ceny Locus. Filmový hit Příchozí (94 % na Rotten Tomatoes), jeden z mých nejoblíbenějších filmů posledních 3-5 let, je založen na jedné z Tedových povídek. Gizmodo napsalo, že „příchod nové povídky Teda Chianga je vždy důvodem k oslavám, průvodům a divokým tancům“. Výdech, jeho nejnovější sbírka, je možná ještě lepší než ta předchozí. Je prostě zatraceně dobrá.
Co čtu (4. října 2019) –
K tomu, aby mozek dával pozor, používá filtry, ne reflektor.
Co čtu a praktikuji (11. října 2019) –
50 způsobů, jak být směšně štědrý – a cítit se směšně dobře od Alexandry Franzen. Tohle je skvělý seznam, který jsem našel doporučený na webu kolegy z Austinu profesora Raje Raghunathana, autora knihy If You’re So Smart, Why Aren’t You Happy? Pokud jste zahlceni možnostmi, zkuste toto: až si budete příště kupovat kávu, dejte baristovi 10 nebo 20 dolarů navíc. Z toho dejte 5 dolarů baristovi a zaplaťte za dalšího člověka nebo několik dalších lidí za vámi. Po této karmické bombě z jízdy jednoduše odejděte. Následný pocit je neuvěřitelný a může trvat několik hodin. Paradoxně nejrychlejší cestou k lepšímu pocitu je často tento typ nepřímé cesty, a to mi dává vzpomenout na citát, který se někdy připisuje Henrymu Davidu Thoreauovi: „Štěstí je jako motýl: čím víc se za ním honíš, tím víc ti uniká, ale když si všímáš jiných věcí kolem sebe, jemně přiletí a sedne si ti na rameno.“
Co čtu (18. října 2019) –
Metformin a cvičení – znovu déjà vu? od Dr. Petera Attia (@peterattiamd). Tohle mi přistálo ve schránce v neděli díky Peterovu týdennímu e-mailovému zpravodaji. Vysvětluje, proč někteří z mých přátel, kteří užívali metformin pro dlouhověkost, ho přestali brát. Tento krátký článek je také skvělým návodem, jak přemýšlet o prodloužení délky zdraví versus délky života.
Co čtu (25. října 2019) –
Modelové halucinace od Philipa Gerranse a Chrise Lethebyho (@chrisletheby) (Aeon). Za upozornění na tuto knihu děkuji Jasonu Silvovi (@JasonSilva). Celý tento článek stojí za přečtení, ale zde je několik odstavců, které na mě opravdu vyskočily:
Jak tento příběh vysvětluje terapeutické účinky psychedelik? Jak jsme viděli, model sebe sama je integrovaným svazkem předpovědí – a spousta těchto předpovědí, vybudovaných během celoživotních zkušeností, nás může hluboce stresovat a činit nešťastnými. Osoba trpící sociální úzkostí očekává a prožívá svět jako nepřátelský a nezvladatelný, protože se cítí zranitelná a neschopná se s ním vyrovnat. Model sebe sama, který tyto pocity vyvolává, umocňuje nepřízeň jejího sociálního světa. Podobně lidé s depresí očekávají a připomínají si neúspěch a neštěstí a přičítají je vlastní nedostatečnosti. Jejich sebemodel jim ztěžuje přístup k pozitivním zážitkům a často se sám živí v negativní sestupné spirále. Protože se náš mozek donekonečna snaží předvídat, co bude následovat, a snižovat pravděpodobnost chyby, není divu, že naše očekávání od sebe sama mají tendenci se naplňovat.
Teoreticky bychom měli být schopni mechanismy svého sebemodelu přenastavit, a změnit tak způsob, jakým organizujeme a interpretujeme své zkušenosti. Problém je v tom, že sebemodel funguje způsobem, který je dosti podobný čočkám našich očí. Vidíme jimi a skrze ně, ale je téměř nemožné vidět samotné čočky, skutečně ocenit, jak ovlivňují signály, které k nám přicházejí, natož je sundat, pokud jsou neužitečné. Obecně platí, že mysl nám předkládá hotový produkt v podobě obrazů, nikoliv samotné procesy modelování. Stejně tak je tomu i s vlastním já: v dobrém i zlém se cítíme jako jednotné entity, nikoliv jako komplikované a nejisté hierarchické modely, které sledují a předpovídají naše organismální reakce na to, co se děje.
Druhý efekt je subtilnější. Týká se způsobu, jakým nám psychedelika mohou osvětlit procesy, které stojí za naší vlastní subjektivitou. Když se já rozpadne a následně je znovu vybudováno, zdá se, že se role já-modelu stává pro jeho nositele viditelnou. Ano, nabízí to psychologickou úlevu – ale co je důležitější, upozorňuje to na rozdíl mezi světem viděným s já a bez já. Úzkostnému nebo depresivnímu člověku psychedelika umožňují ocenit zprostředkující, reprezentační roli já-modelu. Rozpuštění ega nabízí živý prožitkový důkaz nejen toho, že věci mohou být jiné, ale i toho, že já, které podmiňuje prožívání, je jen heuristická, nikoli neměnná, přetrvávající věc.
Co čtu (8. 11. 2019) –
Tuto knihu jsem napsal, protože tě mám rád: Eseje Tima Kreidera (timkreider.com). Mnozí z vás vědí, že Timova kniha Nic se nenaučíme, jeho oslnivá sbírka humoru a nadhledu, je jednou z mála knih v Knižním klubu Tima Ferrisse. Chcete-li ochutnat, můžete si poslechnout jednu z mých oblíbených kapitol, „Líný: Manifest“ v této krátké dvacetiminutové epizodě podcastu. S chutí jsem se k Timově práci vrátil a nyní jsem se začetl do jeho nejnovější sbírky esejů. Mezi Timovy fanoušky patří lidé jako filmař Judd Apatow (@JuddApatow), který mu dal reklamu všech reklam: „Tim Kreider píše srdceryvně, brutálně a vtipně – obvykle zároveň. Na pár stránkách dokáže to, k čemu já potřebuji několik hodin filmového času a desítky milionů. A dělá to lépe. Když o tom tak přemýšlím, raději bych nedělal reklamu. Začínám mít ze sebe špatný pocit.“
Co čtu (15. listopadu 2019) –
Nejkontroverznější šampion keto diety v Atlantiku, autor Sam Apple (@samuelapple). Tohle je téměř neuvěřitelný příběh jako stvořený pro film. Paul Bisceglio z The Atlantic dobře shrnuje základní informace: „Před 13 lety šel chemik Patrick Arnold do vězení v rámci nechvalně proslulého baseballového skandálu se steroidy BALCO. Dnes se věnuje ketu – a jeho experimentální spolupráce by skutečně mohla mít velké důsledky pro medicínu. Sam Apple (@samuelapple) přináší divokou jízdu.“ Na tomto díle se podílejí dva minulí hosté podcastu, doktor Dominic D’Agostino a „nepoctivý chemik“ Patrick Arnold. Je to nepravděpodobná, ale dokonalá dvojice. Obrovské uznání Domovi za to, že sáhl po nápadech a řešeních mimo akademickou půdu, a obrovské uznání Patrickovi, který pomohl nastartovat obrovskou vlnu výzkumu a komerčního zájmu. Jejich práce a inovace by mohly pomoci změnit způsob léčby desítek závažných onemocnění (rakovina, Alzheimerova choroba atd.).
Co čtu (22. 11. 2019) –
A Pickpocket’s Tale: The spectacular thefts of Apollo Robbins by Adam Green (@Adam___Green) (New Yorker). Poslal mi to Jeffrey Zurofsky („JZ“ z The 4-Hour Chef.) Tady je jeden odstavec na ochutnání:
Když Robbins dosáhne svého, začne se zdát, že jediným možným vysvětlením je schopnost spouštět a zastavovat čas. V Riu zmizel muži z bundy mobilní telefon a nahradil ho kus smaženého kuřete; cigarety z krabičky v náprsní kapse jednoho muže se zhmotnily volně v boční kapse druhého; zásnubní prsten jedné ženy zmizel a znovu se objevil připevněný na kroužku na klíče v kalhotách jejího manžela; řidičský průkaz jednoho muže zmizel z peněženky a objevil se v uzavřeném sáčku M&M v kabelce jeho ženy.
Co čtu (6. prosince 2019) –
Životní jízda: (@RobertIger): Poučení z 15 let ve funkci generálního ředitele společnosti Walt Disney od Boba Igera. Už jen kvůli příběhům o vyjednávání se Stevem Jobsem stojí tato kniha za přečtení. Podcast s Bobem již brzy.
Co čtu (13. prosince 2019) –
20 podcastových předpovědí pro rok 2020 od špiček v oboru od Steva Pratta (@steveprattca) z Pacific Content. Jedná se o podnětný seznam předpovědí pro rok 2020, vhodně rozdělený do kategorií (reklama, nové modely příjmů, konsolidace, mezinárodní příležitosti atd.). Mezi přispěvateli je mnoho velkých hráčů na poli platforem, obsahu a médií. Klobouk dolů Courtney W. Holt (@mootron) za sdílení této zprávy na Twitteru. Rok 2020 bude pro podcasty velmi vzrušující…
Co čtu (27. prosince 2019) –
Každý dopis akcionářů Amazonu v jednom PDF ke stažení. Jeff Bezos (@jeffbezos) nikdy nepřestane udivovat a tyto dopisy skutečně zdůrazňují, jak prozíravý a strategický byl on a Amazon od 90. let minulého století. Pokud dáváte přednost zkrácené verzi prostřednictvím zvuku, stojí to za to a obsahuje to i několik zábavných zajímavostí (např. jaký byl původní nápad na název Amazon.com? Klikněte na to: Relentless.com…). Velký klobouk dolů před Ricardem z Most Recommended Books, jehož stránky také stojí za zhlédnutí.
Co čtu (3. ledna 2020) –
Jak Kepler vynalezl science fiction a obhájil svou matku v čarodějnickém procesu, přičemž způsobil revoluci v našem chápání vesmíru. Maria Popova (@brainpicker) je prostě úžasná. Její prózu stojí za to číst už jen pro její krásu (mějte na paměti, že angličtina není Mariin rodný jazyk!) a příběhy v této eseji zdůrazňují, jak geniální, hloupí, ignorantští a pronikaví lidé mohou být… někdy všichni najednou.
KNIHY ZAKOUPENÉ NA AMAZONU V ROCE 2019
Přidala jsem *** u titulů, které na mě silně zapůsobily; zaznamenala jsem knihy zakoupené, ale nepřečtené; a tu a tam jsem přidala komentář. Všechny knihy, které již byly zmíněny v „pátku s pěti kuličkami“, byly vynechány.
Vycpaný žralok za 12 milionů dolarů:
Are You My Type, Am I Yours?: Podivná ekonomie současného umění od Dona Thompsona***
Jste můj typ, jsem váš?
The Gift by Hafiz, translated by Daniel Ladinsky***
Joyful Wisdom: Mingyur Rinpočhe, s Ericem Swansonem
Drama nadaného dítěte:
Let Your Life Speak: The Search for True Self by Alice Miller***
Nechte promluvit svůj život: Palmer
Příběhy šamanského učně: Naslouchání hlasu povolání od Parkera J. Palmera
Příběhy šamanského učně: Plotkin, PhD
Maria Sabina: Etnobotanik hledá nové léky v deštném pralese: Selections (Poets for the Millennium) by Maria Sabina, edited by Jerome Rothenberg
The Notebooks of Lazarus Long by Robert A. Heinlein
A Sand County Almanac-and Sketches Here and There by Aldo Leopold, illustrated by Charles W. Schwartz
Fiend Folio: Tome of Creatures Malevolent and Benign: (Advanced Dungeons and Dragons) edited by Don Turnbull, illustrated by Chris Baker
The Overstory by Richard Powers
The Courage to Be Disliked: The Japanese Phenomenon That Shows You How to Change Your Life and Achieve Real Happiness by Ichiro Kishimi and Fumitake Koga
The Way to Love:
Meditace pro život od Anthonyho de Mello***
Čaroděj z horní Amazonky: Bruce Lamba***
Smrt v černé díře – a další vesmírné otázky od Neila deGrasse Tysona***
Jazz Essentials: Příběh Manuela Córdovy-Riosa: „Nuts & Bolts“ Instruction for the Jazz & Pop Musician by Kelly Dean
.It’s Okay to Manage Your Boss: The Step-by-Step Program for Making the Best of Your Most Important Relationship at Work by Bruce Tulgan
The New One Minute Manager by Ken Blanchard, PhD, and Spencer Thompson, MD
Už volný: Už jsem svobodný: buddhismus se setkává s psychoterapií na cestě osvobození od Bruce Tifta***
The Things They Carried od Tima O’Briena***
Anatomie epidemie: Grove
Kamikaze Diaries: Magické kulky, psychiatrické léky a překvapivý vzestup duševních nemocí v Americe od Roberta Whitakera***
High Output Management od Andrewa S. Grovea
Kamikaze Diaries: Reflections of Japanese Student Soldiers by Emiko Ohnuki-Tierney
Lonely Planet, A Year of Adventures by Andrew Bain
Lonely Planet’s Best in Travel 2020 by Lonely Planet
Lonely Planet, New Zealand by Lonely Planet
Backstage Cirque du Soleil by Veronique Vial (photographer)
From Third World to First: Příběh Singapuru od Lee Kuan Yewa
**
P.S. Chcete vidět víc? Přihlaste se k odběru „5-Bullet Friday“ a budete vždy v obraze. Každý pátek vám přijde krátký e-mail s pěti odrážkami, který vás pošle na víkend se zábavnými a užitečnými věcmi k zamyšlení a vyzkoušení. Pokud se vám to nebude líbit, můžete se z odběru snadno odhlásit. Easy peasy, lemon squeezy.
P.P.S. Pokud jste vášnivými čtenáři, možná se vám bude líbit i nedávný seriál „Knihy, které jsem si zamiloval“ v podcastu. Najdete v něm doporučení od významných autorů, jako jsou Esther Perelová, Seth Godin a Steve Jurvetson. V úvodní epizodě seriálu jsem také popsal některé ze svých osobních oblíbených knih. Nezapomeňte se přihlásit k odběru na Apple Podcasts, Spotify nebo kdekoli jinde, kde získáváte podcasty.