Dennis van der Meijden neusiluje o to, aby spatřil tvář Boha, pocítil jednotu s vesmírem, pochopil skrytou realitu času a prostoru nebo se vydal na posvátnou cestu. To, co holandský grafik, producent a rapper (vystupující pod profesním jménem Terilekst) chce – a také dostává – od svých dvakrát týdně podávaných „mikrodávek“ psilocybinu, je skromnější.
„Zostřuje to všechny smysly, jako by se frekvence všech vašich atomů a energetického pole trochu zvýšily a byly o něco vědomější,“ řekl 39letý van der Meijden, který pro STAT uvedl, že poprvé si psilocybin – účinnou látku „magických hub“ – podal před třemi lety. Dodává mu to dost energie na to, aby vynechal kávu, „jako bych byl pro ten den nakopnut na nějakou oběžnou dráhu“. Pokud se stane roztržitým, „jsem si toho velmi dobře vědom, jako bych se viděl z ptačí perspektivy, takže se dokážu velmi rychle korigovat“. Van der Meijden však říká, že si dává pozor, aby nepřekročil zhruba 0,4 gramu, protože po 0,5 byl „trochu moc veselý a trochu moc filozofický“, což nebylo vždy vhodné.
Mikrodávkování spočívá v užití zhruba desetiny „tripové“ dávky psychedelické drogy, což je množství příliš malé na to, aby vyvolalo halucinace, ale dostatečné, jak říkají jeho zastánci, na zbystření mysli. Uživatelé mikrodávek psilocybinu (včetně stovek lidí na Redditu) uvádějí, že houby mohou zvýšit kreativitu, zklidnit úzkost, snížit potřebu kofeinu a zmírnit deprese. Existuje dostatek důkazů o tom, že tripové dávky mohou mít posledně jmenovaný účinek, takže ve středu londýnská společnost Compass Pathways obdržela od Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv povolení pro fázi 2B klinické studie psilocybinu (ve větších než mikrodávkách) pro léčbu rezistentní deprese. Výzkum mikrodávkování je však minimální.
Za téměř 10 let od doby, kdy psycholog a výzkumník psychedelik James Fadiman představil pojem mikrodávkování a vypracoval pro něj široce sledovaný protokol, a tři roky poté, co se mikrodávkování psychedelik stalo nejnovějším „hackem produktivity“ v Silicon Valley, byly všechny důkazy o jeho účincích anekdotické. Psilocybin je téměř všude nelegální, takže bylo téměř nemožné ho vědecky zkoumat. To se však mění, protože Nizozemsko a další země ho fakticky dekriminalizují a vědci v místech, kde zůstává nelegální, získávají vládní povolení k jeho studiu.
Vědecký zájem je částečně vyvolán četnými zprávami z posledních let, že psilocybin by mohl mít antidepresivní nebo protiúzkostné účinky, které by mohly být vodítkem pro vývoj lepších psychiatrických léků. Odráží však také snahu zjistit, zda jsou anekdotické zprávy něčím podložené. Nyní v první studii svého druhu nizozemští vědci zjistili, že mikrodávky psilocybinu nemají žádný znatelný vliv na schopnost řešení problémů, racionálního myšlení a abstraktního uvažování, která se nazývá fluidní inteligence. Zdá se však, že zlepšují dvě formy myšlení, které jsou základem kreativity.
„Výkon byl výrazně vyšší“ v testech konvergentního a divergentního myšlení, uvedl psycholog Bernhard Hommel z Leidenské univerzity v Nizozemsku, který studii vedl. Konvergentní myšlení je schopnost soustředit se na abstraktní pojmy a najít jediné řešení přesně definovaného problému. Divergentní myšlení vyžaduje klikaté myšlenkové výlety a mentální flexibilitu. Psychologové považují obojí za složky kreativity.
Bez ohledu na dávku se psilocybin (O-fosforyl-4-hydroxy-N, N-dimethyltryptamin) váže na receptory pro neurotransmiter serotonin. Kůra mozková je plná těchto receptorů 5-HT2A, zejména v oblastech, které řídí úvahy, představivost a introspekci, ale „zda existuje nějaká minimální dávka, je empirická otázka, kterou se snažíme vyřešit,“ řekl Hommel.
Za tímto účelem se on a jeho kolegové zaměřili na účinky, které uvádí mnoho uživatelů: kreativitu, řešení problémů a „kognitivní flexibilitu“, která je pro obojí považována za klíčovou. Luisa Prochazková z Leidenu se ujala vedení a vyzvala členy Nizozemské psychedelické společnosti, aby se studie zúčastnili; získala 38 zájemců.
Před mikrodávkou dobrovolníci absolvovali tři standardní psychologické testy, dva se týkaly kreativního řešení problémů a jeden hodnocení fluidní inteligence. Vědci provedli chemické analýzy vzorků hub, aby zjistili, kolik psilocybinu obsahují. Vzhledem k tomu, že tripová dávka představuje asi 3 gramy sušených hub, mikrodávka představuje asi 0,33 gramu. Účastníci měli v průměru 0,37 gramu sušeného přípravku, který lze užívat s jídlem nebo zabalený do gelových kapslí pro snadné polykání.
Přibližně 90 minut po mikrodávce účastníci znovu absolvovali tři testy.
V úloze Picture Concept Task viděli tři řady po třech obrázcích a měli vybrat tři – z každé řady jeden – které spolu souvisely. To vyžaduje konvergenci ke správnému řešení, například všimnout si, že vana, umyvadlo a hadice mají něco společného s vodou. Mozek se musí soustředit, zvažovat alternativy a odmítat ty nesprávné.
V úloze Alternate Uses Task měli mikrodoserové pět minut na to, aby vymysleli způsoby použití pera (tracheotomie? dlaha na prst?) nebo ručníku. Tím se měří divergentní myšlení, přesun myšlenek od psaní, například v případě pera.
Mikrodoserové také absolvovali test „progresivních matic“: V blocích obrazců dva na dva nebo tři na tři, z nichž jeden vpravo dole chyběl, museli vybrat, která ze šesti možností patří do prázdného čtverce – úkol, který vyžaduje fluidní inteligenci.
Vědci nezjistili v testu fluidní inteligence po podání mikrodávek žádný rozdíl. Ale po mikrodávce byl výkon v testu pojmu obrázek výrazně vyšší (průměrné skóre 7,6) než předtím (6,6). To naznačuje zlepšení konvergentního myšlení jako prvku tvořivosti.
Mikrodávkující také vymysleli podstatně více způsobů použití propisek a ručníků, 16,7 oproti 14,7. To znamená, že se zlepšila i kreativita. To naznačuje, že mikrodávka psilocybinu „umožnila účastníkům vytvořit více nestandardních alternativních řešení problému“, napsali vědci. Dohromady tato tři zjištění naznačují specifický účinek mikrodávek psilocybinu na kreativitu, ale ne na fluidní inteligenci.
Pro van der Meijdena mikrodávka psilocybinu způsobuje, že jeho hudební brainstormingová sezení přinášejí „více konceptů, nápadů a řešení“, řekl, částečně proto, že mu umožňuje „lépe pochopit a vizualizovat koncepty jiných lidí“. Při jeho designérské a ilustrátorské práci vytváří „přirozenější tok kresby čar“ a umožňuje mu „vidět více možností, jak věci mohou být nebo vypadat“. V hudbě mu umožňuje „lépe analyzovat všechny různé nástroje“ a například vědět, zda má zesílit nebo zeslabit efekt dozvuku.
Holandská studie, která byla zveřejněna na preprintovém webu a neprošla recenzním řízením v odborném časopise, má několik výhrad. Za prvé, díky tomu, že lidé test viděli již dříve, mohou být v něm lepší. Problematičtější je, že studie neměla kontrolní skupinu lidí, kteří užívali něco jiného než psilocybin. To ponechává otevřenou možnost, že to nebyla sloučenina, která zlepšila některé formy myšlení, ale očekávání, že tak učiní. Možná lidé, kteří mikrodávku užívají, věří v její přínos natolik, že se tato očekávání stala skutečností.
Na druhou stranu výsledky odpovídají jiné nové studii psilocybinu. V této vědci pod vedením počítačové neurovědkyně Joany Cabralové z Oxfordské univerzity pomocí skenů fMRI zkoumali mozkovou aktivitu devíti lidí, kteří se dobrovolně nechali injikovat dvoumiligramovými (trip vyvolávajícími) dávkami. Chemikálie změnila funkční propojení různých oblastí mozku, takže aktivita v jedné z nich se synchronizovala s aktivitou v jiné. Zejména racionální, logické, dobře se chovající frontoparietální oblasti se podle vědců „silně destabilizovaly“ a splynuly s aktivitou v emočních a jiných oblastech, což vedlo k „nevázanému vědomí“, „bloudění myslí“ a pocitu, že vše souvisí se vším ostatním. Vidět souvislosti, které ostatním lidem unikají, je téměř definicí kreativity.
Zjištění ve studii mikrodávkování také odpovídají mnoha neoficiálním zprávám. Jeden vysokoškolský student, který je členem komunity mikrodávkujících v Portlandu v Oregonu, uvedl, že ačkoli nedává mikrodávku psilocybinu s výslovným cílem zvýšit kreativitu nebo soustředění, zjistil, že „věci jako by se zklidnily, pokud jde o závodní myšlenky“. Stále může být roztěkaný, řekl osmatřicetiletý Alex, který si nepřál být blíže identifikován, protože droga je ve Spojených státech nelegální. „Ale když se chci do něčeho pustit, pak se mi to dělá snáze, protože nejsem zahlcen myšlenkami,“ dodal.
Jakobien van der Weijden užívá jednu mikrodávku psilocybinu každé tři dny s dvouměsíčními přestávkami, „aby pracoval soustředěněji, efektivněji a byl kreativnější“ ve své práci v marketingu v Nizozemsku, řekl. „Na druhou stranu jsem často cítil, že inspirace přetrvává i v noci, a pracoval jsem na projektech až do pozdních hodin. Bylo tedy poněkud obtížnější udržet si zdravý biorytmus.“
Jakmile se uvolní zákonná omezení, pravděpodobně se objeví více důkladných studií o mikrodávkování psilocybinu. „Vědecké studie by mohly legitimizovat deklarované přínosy,“ řekl Will Burns, generální ředitel společnosti Ideasicle se sídlem ve Wenhamu ve státě Massachusetts, která se zabývá vývojem značek a marketingových nápadů. Burns řekl, že mikrodávkování neprovádí, ale vyzval k výzkumu jeho údajných účinků, včetně zvýšení produktivity a kreativity. „Právě teď plaveme ve světě anekdot a téměř nikdo to nebere vážně,“ řekl. „Potřebujeme vědecké studie.“
Publikováno se souhlasem STAT. Tento článek původně vyšel 23. srpna 2018
.